† 03. 12. 2011 | kód autora:
fvS Ahojky,
jsem jedna čerstvě dospělá slečna, která se rozhodla prostě psát. Miluju latte a další moje vášně jsou například boty a značkové oblečení...
Tak doufám a přála bych si, aby se Vám moje články pěkně četly..
† 03. 12. 2011 | kód autora:
fvS Termín mojí maturitní ústní zkoušky se velice nebezpečně blíží. Už pozítří. Myslím, že v noci nebudu vůbec spát.
Jsem nervózní, opakování otázek mi přináší jen zmatek a netečnost.
Facebook se plní právami o tom, že všichni maturitu udělali a za kolik to mají a já se začínám děsit.
Nebojím se, že bych "rupla"... To ne... Spíš se děsím toho pocitu, že nebudu mít zrovna známky na úrovni...
Tak tu sedím a přemýšlí. Všichni mi píší povzbuzující vzkazy a vyjadřují mi podporu. Přesto přeze všechno mi nejvíce klidu a uspokojení přináší můj maličký pejsek.
† 03. 12. 2011 | kód autora:
fvS Nejdříve jsem nedokázala smířit se s faktem, že musím číst knížku, která mne vůbec nebaví. Čím více jsem se nutila číst, tím více mě to odrazovalo. Vymlouvala jsem se sama před sebou - nemůžu číst večer a po tmě, protože mě děsí všechny ty vraždy, nemůžu číst, když jsem tu sama, protože se pak bojím. A včera jsem si řekla dost! Nutím se a nutím a nepřestávám. Prostě musím. Musím tu knížku dočíst a sepsat seminární práci, protože je to prostě nutné. A přesto mi to nijak nejde. Proč nás některé věci nebaví?
Mě v tomto případě odrazuje asi složitost historie, spletitost vztahů a množství politických vražd. Všechny ty zápletky jsou pro mě unavující. Nebaví mě psát si složité zápisky o tom kdo, komu, co, za kolik, jak a kterou smlouvou. Usoudila jsem tedy, že čtenář historických románů ze mě nikdy nebude.
Přeci jen se v knize dají najít střípky, se kterými se dokáži ztotožnit. Energické a vášnivé jednání hlavní hrdinky je mi často velmi blízké. V poslední době nad tím uvažuji takto: Rozhoduji se sama nebo za mne rozhoduje moje srdce?
Odpověď budu zřejmě ještě dlouho hledat, ale myslím, že nechat za sebe rozhodovat srdce není až tak zlé.
To co mne a hlavní hrdinku spojuje především je to, že jsem žena. Ač ona byla královna a žila před několika stoletími. Slovo "žena" by v pravém slova smyslu mělo skrývat stále stejný význam. Není ovšem pro všechny ženy typické rozhodovat se srdcem. Uznávám, že v některých situacích to ani není možné. Ale já se asi v tuto chvíli srdcem rozhodnu, protože místo čtení a psaní toho všeho půjdu zřejmě radši tančit ....
† 03. 12. 2011 | kód autora:
fvS Když vás dlouho nedokáže nikdo zaujmout, jste pak překvapeni, pokud udrží vaši pozornost někdo úplně nový po dobu jednoho měsíce. Ano, už je to jeden měsíc, co jsem se seznámila s perfektním chlapem. Každý skvělý člověk však musí mít nějakou tu chybku. Já tomu u něj říkám sama v sobě "malý Tibet". A myslím si, že každý má něco takového. Otázkou pro vztah je, jestli se to dá rozumně vyřešit nebo ne. A také - jestli oba máte zájem na tom to řešit.
Můj nový exemplář rodu mužského tento zájem nemá. A z toho vyplývá, že dnes odpoledne jsem měla pořádnou chuť do něčeho kopnout.
Svítilo sluníčko, obloha byla modrá, seděla jsem v parku na dece s kamarády a s pesanem a utápěla jsem se v tom, jak jsou chlapi hrozní. A stejně pro ně budu mít nadále slabost.
Nestanu se ufňukanou kvočnou, co si jen stěžuje, že ji žádný chlap nechce! To by u mě ani nebyla pravda... Chlapů je řada, ale správně si vybrat je fuška. A když už se na někoho zaměřím, většinou zklame.
Přehnaná očekávání? Ne, nemyslím si. Nebo je to snad moc? Chtít od muže soucit, porozumění a celou jeho lásku, ne jen půl?
V dřívějších dobách to přece byla samozřejmost. Těžko si někdo mohl dovolit vztahy na jednu noc. Byla tu morálka a nebyla antikoncepce. Ale přesto - souvisí novodobé čistě sexuální vztahy pouze s vynálezem kvalitní ochrany? Je to novodobá moderní záležitost - nechodíme spolu, máme jeden druhého pouze na sex? Nebo se ženy cítí být natolik emancipované, že střídání mužů je vlastně vizitka - patřím k těm lepším? Večer zapijeme pilulku a víme, že nijak neohrozíme svoji kariréru, na které nám přece nejvíce záleží. Jaké další příčiny měly tyhle povrchní postelové vztahy? A kde je dnes láska?
† 03. 12. 2011 | kód autora:
fvS Kdo vynalezl sluneční brýle?
Tuhle otázku jsem si pokládala dnes dopoledne, když jsem mířila do obchodu. Sice jen pár kroků od domu, ale svítilo sluníčko a tak jsem si ten černý zázrak s dvěma tmavými skly vrazila na oči. V noci jsem nespala příliš dobře a tak jsem byla vděčná za to, že jsem za nimi skryla svoje fialové kruhy pod očima. Před vchodem jsem brýle sundala a pomalu jsem se zhrozila nad tím, jak rozcuchaně vypadaly moje vlasy. Vrabčí hnízdo bylo oproti mé hlavě uklizený pokojíček. Sluneční brýle jsem zcela automaticky posunula nad čelo do vlasů a vrabčí hnízdo zmizelo. Spokojeně jsem se usmála, prohrábla konečky vlasů nad rameny a vkročila do supermarketu. Byla jsem překvapená sama sebou a svým objevem.
Až do minulého léta jsem totiž sluneční brýle vůbec nenosila. Moje dioptrické mi na očích vždycky stačily. Ač jsem už přes pět let zvyklá nosit kontaktní čočky, v létě jsem je kvůli slunečním brýlím zatím nikdy nepoužívala, vždy jen kvůli tréninkům a sportování. Opravdu bych ráda přišla na to, kdo tu praktickou věcičku vynalezl.
Tak jsem trošku zapátrala na internetu a odpověď na svoji zvídavou otázku jsem našla...
Skvělý člověk, kterému můžeme děkovat za trendy doplněk a ochranu našeho zraku se jmenoval James Ayscough. I když původně to v plánu tento pán vlastně vůbec neměl. Experimentoval se zabarvením skel kvůli nápravě vad zraku.
Každopádně, celý dnešní den jsem nezůstala neučesaná a s kruhy pod očima. Odpoledne jsem vyrazila se svými slunečními brýlemi, žlutým jarním kabátkem a hedvábným šátkem okolo krku na pěknou procházku se svým kamarádem. Venku bylo opravdu krásně, dnešní počasí můžu jen pochvalovat.
Jedinou nevýhodu, kterou to s sebou neslo byly ty zamilované páry sedící na všech lavičkách a líbající se všude okolo. Vzhledem k tomu, že jsem se celkem před nedávnou dobou rozhodla udělat si celkově pořádek ve svém životě, slíbila jsem si sama sobě, že nebudu neuváženě začínat žádný vztah. Za posledního půl roku mě to stálo hodně pocuchaných nervů. A taky už mě nebavilo být stále jako na houpačce, zamilovaná - zklamaná, zamilovaná - zklamaná. (Podotýkám, že pokaždé jsem se rozešla já. Prostě nevím co chci.) Užívala jsem si jarní procházku a snažila se ignorovat ty cukrující hrdličky. Ale něčemu jsem se neubránila. Jak jsme procházeli okolo, všichni si nás prohlíželi. Nejdříve mě napadlo, no jo, jsme v ráji zamilovaných a nedržíme se za ruce. Ale pak mi to došlo.. Já se cítím skvěle oproti nim, oni se uvěznili ve vztahu, ale já si můžu vybírat. A až budu chtít.... To zní tak sladce.
Po cestě domů jsem potkala pár zamilovaných, kteří mi ale vůbec nevadili. Moje kamarádka doprovázela svoji drahou polovičku na tramvaj. Samozřejmě, že hned pak se stavila ke mně a probraly jsme novinky.
A teď.... teď si jdu vychutnat teplý čaj a dočíst si knížku....
† 03. 12. 2011 | kód autora:
fvS Po delším pohledu z okna jsem dnes usoudila, že se mi nikam nechce. Nejen, že nikam nemůžu, ale ani se mi nechce. Tento stav mi krajně nevyhovuje, ale když už... Jisté výhody by se z toho vytěžit daly. Kupříkladu, již neodkladně musím dočíst všechny knížky, které mám rozečtené. A začnu od toho nejnáročnějšího. Padlo rozhodnutí, dnešní den strávím ve společnosti Marie Stuartovny.
† 03. 12. 2011 | kód autora:
fvS Tu šílenou složitou historickou knížku jsem už naštěstí dočetla. Uznávám, že pár stránek jsem lehce otočila, přeskočila a četla dál to zajímavé, ale snad to není až takový prohřešek. Mám spoustu dalších starostí a povinností. Zkouška dospělosti se blíží.
† 03. 12. 2011 | kód autora:
fvS Člověka někdy přepadne strašná tíseň, určitě to všichni znáte. Někdo má pocit, že nemůže dýchat, jiný, že bude zvracet. Rozličné příznaky si žádají rozličná řešení. Já potřebuji být sama.
Když přemýšlím, běží mi myšlenky v hlavě jako rozhovor. A občas si říkám: "Jsem ráda sama se sebou."
Přijdu domů, zabouchnou
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
